Doma

    Když jsme chtěli trochu poznat ty pěkné pohyby, kterým se (kdoví proč) říkalo „tajči“, zavál nás náš zájem do Bystrce, ke cvičiteli tajči Honzíku Vaňkovi. Byl pohybově velice dobrý a precisní... ale když jsme se doma natočili va video a pak „se“ shlédli, zažili jsme šok. Legrační, kostrbaté postoje a pohyby, obličej vyděšený vzpomínáním - tak jsem si řekl - „a dost...“!

  Následně  jsme zachytili nabídky na jakýsi „čikung“ ... a na zámku v Liblicích tak poznali Ukrajince Nikolu Luku. Posunulo nás to o kousíček dál. Pak jsme  začali dojíždět do Prahy  na individuální konzultace k Mario Topolšekovi a pochytili od něho základy TČ 28.

    Cesty do Prahy pokračovaly. Tak jsme poznali Jana Turnebera a jeho pojetí TČ 24, 40 a 42. Touha poznávat historii a filozofii nás v té době přivedla na kurzy „Feng šuej“ k sinologovi Dr.Brinovi, který se pak stal naším dobrým rádcem a přítelem - až do jeho odchodu na věčnost.

    Do Brna přijel na několik konzultací k TČ „sedm hvězd“ opravdický Číňan Caj Hun-jin. Nemluvil při výuce, jen jsme odezírali. (Veselá příhoda....) (příhoda nahttps://gratis-zeli.webnode.cz/aktivity/historky-zazitky/). Caj Hun-jin měl pravidelná cvičení v Praze. Několikrát jsme  za ním přijeli „na pilování“, vždycky  měl  velkou radost a chtěl nám „za tu dálku z Brna“ slevovat vložné...

    Pak jsme zachytili informaci o semináři Jána Kauskase a Čeng Man- čchingově TČ 37. Přijeli jsme do Prahy-organizovali to Jeřábkovi a poznali, že to je „to pravé ořechové“. Dojednali jsme si u Jána individuální výuku v Glasgow. Než jsme tam vyjeli, věnovali se nám obětavě přátelé-Dr. Honza Jeřábek, jeho žena Milena a Ing.Martin Zemek, kteří už týden s Jánem (snad ve Španělsku) absolvovali.

    Po čase jsme se seznámili s milým a obětavým Ivanem Trebichavským, který převzal po Jeřábkových organizování seminářů s cizinci a na jeho akcích jsme se seznámili s holanďanem Epi van de Poolem. Posléze jsme také u něho absolvovali kurz v holandském Stevensbeeku. Z řady jmenovaných učitelů tajči (kromě Brina) Epi jako jediný šel „za pohyby“ a zevšeobecňoval principy ČK-tajči k prožitkům.